Podivín (46 let)
Můj nový pedofilní život začal někdy v letech 2015-2018, pár let po narození dcerky. Ano, je mi přes 45 let a svoji neobvyklou náklonnost k holčičkám jsem si uvědomil až velmi pozdě. Uvědomil jsem si, že mne velmi citově přitahují dívky ve věku asi 6-12 let, nejvíce, některé holčičky i mladší už někdy od druhého roku, a také některé dívky 12-15 let. Možná je štěstí, že nemám věkovou hranici pevně omezenou a líbí se mi i některé starší dívky nad 15 let, 18-25leté slečny a také ženy nad 25 let. Zřejmě bych našel i ženu v mém věku, ve které bych nějakým způsobem viděl holčičku, ale takových bude zřejmě velmi málo, protože s roustoucím věkem ženy klesá její přitažlivost v mých očích. Pravděpodobně díky tomu jsem dokázal ve 25 letech vytvořit vztah s tehdy maturantkou a vstoupit s ní do manželství a splodit s ní dvě děti (dcerku a syna). Bohužel jsme ale úplní různí a naši různorodost jsme po 20 letech už nedokázali akceptovat a proto jsme se rozvedli. Rozvod proběhl v klidu, můžeme spolu i nadále komunikovat a s dětmi se vídám pravidelně o víkendech a prázdninách. Nicméně to byl můj první a jediný vztah s dívkou/ženou. Že jsem si svou odlišnost neuvědomil dřív má možná na svědomí také představivost a brzké objevení sebeuspokojení již v předškolním věku. Kvůli tomu jsem neměl potřebu vyhledávat skutečné partnerky na uspokojování mých potřeb a proto jsem ani nemohl pozorovat, kdo by byl v mém primárním zájmu. A přestože mám vyšší sexuální chuť, dokázal jsem se dostatečně uspokojovat, že jsem žádné vztahy nevyhledával. Navíc mne od dětství zajímala výpočetní technika, proto jsem se také většinu mého volného času učil programovat a nechodil jsem nikde venku s kamarády a "nebalil" dívky. Celkově jsem introvertní, možná až asociální, nemám potřebu ani chuť chodit do společnosti lidí.
Nicméne po narození dcerky jsem si začal uvědomovat, že naši dceru velice miluji. První roky s dětmi jsou sice náročné - přebalování, krmení, uspávání. Další roky, které přijdou, to ale tisícnásobně vynahradí - dítě začíná rodiče vnímat, začne se usmívat, začnou mu růst zoubky, začne komunikovat, pohybovat se a učit se množství věcí. Začne překvapovat vlastními názory a nápady. A začne vyjadřovat také lásku. A samo dítě potřebuje velmi mnoho lásky.
Už někdy kolem jejího prvního nebo druhého roku jsem, kromě velké lásky, cítil z dcerky i erotické vzrušení. Nicméně jsem velice vzrušivý a mám zvýšený sexuální apetit a proto jsem tomu nepřikládal důležitost, prostě jsem si myslel, že mne vzrušuje blízkost jiné osoby. Tuto vzrušivost jsem tedy ignoroval, a dcerku jsem v žádném případě nevyužíval pro své sexuální uspokojování.
S dcerkou, a po narození synka i s ním, jsem chodil na dětská hřiště, na plovárnách a na dovolených do dětských bazénků, na dovolených v hotelích jsem s nimi chodil přes den do dětského klubu a večer na dětské diskotéky. Tam všude jsem vídal další děti, hlavně tedy holčičky. Tehdy jsem zažíval okamžiky velkého štěstí, když jsem mohl vidět tolik holčiček kolem sebe. Jako bych objevil dlouho hledaný poklad. Tehdy jsem začal přemýšlet, proč cítím takovou lásku k cizím dětem (tehdy jsem ještě myslel, že to je ke všem dětem, holčičkám i chlapečkům) a podivoval jsem se nad tím, že se u mne, takováho introvertního nespolečenkého samotáře, objevil nějaký silný rodičovský (otcovský) pud. Ty pocity totiž byly složené nejen z nesexuální lásky (při pohledu na holčičky jsem ani tehdy a ani dnes nemyslel a nemyslím na nic sexuálního), ale cítil jsem potřebu je chránit a v případě potřeby jim pomoci, byl jsem šťastný, když měly radost a smály se a byl jsem smutný, když plakaly. Takže nejprve jsem ten svůj cit vyhodnotil jako normální rodičovskou lásku, jen v mém případě se vztahovala i na cizí děti.
Později večer o samotě jsem si ale začal uvědomovat, že mne nějakým způsobem ty děti, tedy konkrétně holčičky, vzrušují i sexuálně. Tehdy jsem začal přemýšlet, že to nějak není v pořádku a jestli tedy nejsem náhodou pedofil. Tehdy jsem si vyhledal na wikipedii vysvětlení pojmu pedofílie a s údivem jsem četl, že to není sexuální zneužívání dětí, ale že pedofílie znamená lásku k dětem - tedy nejen sexuální přitažlivost, ale také ten citový vztah. Pochopil jsem tedy a identifikoval jsem se jako pedofil. Mně osobně to nezpůsobilo žádný stres, protože jsem přesně věděl, co k holčičkám cítím - cítil jsem velkou lásku a nechtěl jsem jim nijak ublížit ani je obtěžovat. Cítil jsem samozřejmě i sexuální vzrušení, ale plně jsem si uvědomoval, že s dětmi sexuální kontakt z několika důvodů nechci. Uvědomoval jsem si, že děti takové věci ještě nechápou, nejsou na něco takového fyziologicky ani psychicky připravené a sám bych nedokázal klesnout na takovou úroveň, abych tím holčičky obtěžoval. Přestože jsem sexuálně aktivnější, díky mému sebeuspokojování jsem nikdy ženy ani dívky neobtěžoval za účelem sexuálního uspokojení a tudíž jsem neměl potřebu obtěžovat tímto ani holčičky. Protože jsem tedy věděl, co cítím a že nechci těm krásným tvorečkům ublížit, neměl jsem problém se přijmout jako pedofil.
Po tomto zjištění jsem si také uvědomil, proč jsem byl vždy po pár dnech na dovolených smutný. Na většině dovolených totiž samozřejmě kolem mne byla spousta holčiček. Tehdy jsem se domníval, že jsem promarnil své mládí, protože jsem neprožil žádnou dětskou lásku a proto jsem smutný. Když jsem si ale uvědomil, že ta láska k holčičkám není způsobená promarněnou šancí na dětskou lásku, pochopil jsem, že tu lásku bych cítil a budu cítit vždy. Tehdy jsem si začal užívat přítomnosti holčiček. Samozřejmě smutek přicházel, ale tentokrát ne z promeškané šance na dětskou lásku, ale bylo to z uvědomění, že jako pedofil nebudu mít možnost nikdy s žádnou holčičkou prožít lásku.
Na jedné dovolené jsem pak v noci v posteli prohledával internet a jeden výsledek vedl na ČEPEK. Když jsem se pak na ČEPEK podíval a pročítal jsem si příběhy ostatních pedofilů, zjistil jsem, že ta jejich láska je opravdu velmi podobná nebo dokonce stejná jako ta mojí a zjistil jsem, že tu lásku takhle neprožívám sám. V roce 2018 jsem se tedy registroval na ČEPEKu a začal komunikovat s dalšími pedofily.
Od té doby, co jsem o sobě zjistil tuto informaci, začal jsem přemýšlet nad svým životem, hlavně nad tím, proč jsem to o sobě objevil až tak pozdě. Jak jsem již zmínil, byl jsem samotářský, zajímal jsem se velmi o IT, sexuálně jsem se dokázal uspojit sám. Nicméně zpětně jsem si uvědomil, že některé části mého života opravdu napovídaly o mé lásce k holčičkám. Jenže tehdy jsem o pedofílii vůbec nevěděl a protože jsem byl zabraný do IT, tak jsem své pocity ani víc neřešil.
Vzpomínám si např. na kolegy rodičů, kteří měli v té době asi pětiletou dcerku s kudrnatými vlásky. Když jsem ji viděl, tak se mi velmi líbila, ale setkal jsem se s ní asi pouze jednou, takže víc se ten pocit rozvinout nemohl. Mám také o 14 let mladší sestru a když jí bylo tak mezi 3-5 lety, tak k ní asi také něco cítil, ale asi jsem se to snažil blokovat, tehdy jsem ještě nechtěl ukazovat city a lásku určitě ne, ani k sestře, ani k žádné jiné dívce.
Když jsem byl na gymnáziu, tak jsem v prvním ročníku nebyl zamilovaný. Přes prázdniny jsem si ale uvědomil, že jsem občas ve škole vídal jednu dívku. A přestože jsem ji přesně nedokázal popsat a nebyl jsem si jistý, jestli jsem ji opravdu viděl na gymnáziu, tehdy jsem se do ní velmi zamiloval. To bylo poprvé v životě, kdy jsem se nemohl dočkat, až skončí prázdniny, začne škola a já ji zase uvidím. Když začala škola, opravdu jsem tu dívku hledal a pak jsem ji jednou opravdu našel. Byla ze stejného ročníku ale vedlejší třídy. Ano, tehdy nám bylo asi 16 let, ale tato dívka mi připomínala holčičku. Konkrétně mi připomínala jednu herečku v jednom filmu - té herečce v té době bylo asi 12 let. Ta herečka vypadala vzhledově ale úplně jinak než ta spolužačka, ale nějakým způsobem na mne ta 16letá spolužačka působila tak dětsky jako ta herečka v tom filmu.
Další vzpomínky mám na dobu, kdy jsem již jako 25 letý doučoval děti doma matematiku a v jednom počítačovém klubu jsem děti učil počítače. V klubu jsem ve skupině dětí asi 8-10 let měl několik dívek, jedna z nich byla opravdu výjimečně krásná, byla taková malá čertice. Dodnes si pamatuju její křestní jméno. Při doučování matematiky jsem měl především dívky ZŠ, pamatuji si na dvě. Jedné bylo asi 8-10let, taková malá princezna, často mi vyprávěla o kamarádech ze třídy. Druhá byla starší, asi 12 let, s tou jsem si doma představoval i intimní situace. V reálu jsem se s ní ale učil pouze matematiku, nikdy jsem neudělal nic nevhodného. I při těch představách jsem sám uvažoval, co to mám za špatné představy, ale prostě jsem si to zdůvodňoval tím, že mne prostě přitahují jen mladé ženy - vůbec mi nedošlo, že bych mohl být pedofil.
Další vzpomínky jsou samozřejmě na některé dovolené, některé ještě z doby, než se narodily mé děti. Na jedné dovolené jsem vídal holčičku, tipuji opět tak 8-10 let, která tam byla asi s prarodiči. Velmi mi připomínala tu moji lásku z gymnázia, představoval jsem si, že to mohla být dcera té mé spolužačky gymnázia. Na další dovolené byla holčička asi 12 let a když jsem si ve vodě hrál se synkem, tak se na mne i dívala, z čehož jsem byl velmi šťastný.
Ano, vím, zní to úplně hloupě, já odborník v IT s VŠ a nedokázal jsem pochopit své vlastní pocity. Ale je to bohužel pravda.
Po rozvodu jsem se odstěhovali každý do vlastního bytu, to bylo v době covidu, takže byla období, kdy jsme měli homeoffice a děti také nechodily do školy. Když jsem měl děti u sebe, tak jsme si chodili hrát ven a tam jsme se skamarádili s dětmi, které bydlely ve stejném domě. Hrali jsme si všichni spolu a já byl velmi šťastný. Pro své děti jsem kupoval nějaké sladkosti a některé děti z našeho domu chtěly také. Tak jsem jim musel dát, protože jsem je nechtěl vidět smutné a jejich rozzářený obličej mi přinášel krásné pocity. Jeden sourozenecký pár byl podobný mým dětem, jen jsou o dva roky mladší, a ti se se mnou velmi spřátelili. Hráli si se mnou, někdy přišli i ke mně do bytu. Samozřejmě jsem o tom matku informoval, dvakrát mne sama jejich matka poprosila, zda bych je nepohlídal, protože nemohla ona sama ani její matka. Holčička se mi samozřejmě velmi líbí, ale vím, že se k ní nesmí zachovat nevhodně. Jejich rodiče byli také rozvední (matka si našla nového partnera) a pravděpodobně jim chyběla dospělácká rodičovská láska, takže jsem měl pocit, že se trochu na mne navázali. Což by bylo samozřejmě v případě holčičky velmi příjemné a mohl jsem jí moji lásku vyjadřovat aspoň tím rodičovským způsobem.
Poslední dobou se již nevídáme tak často, jen občas přijdou pro nějaké sladkosti a jednu dobu mi bylo velice smutno, protože jsem holčičky vídal velmi zřídka. Jak jsem již psal, naprosto jasně si uvědomuji, že s žádnou holčičkou nemohu mít vztah, že žádné holčičce nemohu vyjádřit tu skutečnou lásku, kterou cítím. Mohu tu lásku vyjadřovat jako rodičovskou, ale to je to jediné, jak tu lásku vyjádřit mohu. Přitom mi stačí jen být v přítomnosti holčičky, mít možnost vidět, jak si hraje. Osobně mne velmi potěší a zlepší náladu, když někde jen slyším mluvit, zpívat nebo pokřikovat holčičku nebo vidím jít, tancovat nebo poskakovat holčičku. Nemusím s holčičkami nijak komunikovat, stačí mi být v její přitomnosti a sledovat je (v neintimních situacích samozřejmě). Pokud se na mne holčička ale usměje, nebo se mnou začne dokonce mluvit, nebo mne případně požádá, abych ji někam zdvihl, přenesl nebo jen by si ke mně chtěla sednout, tak se moje radost velmi zvyšuje. Při veškeré takové interakci s holčičkami nemám vůbec žádné sexuální myšlenky a mám pouze citové potěšení a radost z pohledu na šťastné holčičky.
Podivín (46 let)