Jak mluvit s dětmi o bezpečí a hranicích – 5 kroků bez strašení

Většina rodičů ví, že by s dětmi „o tom“ měla mluvit. A většina to odkládá – protože neví jak, kdy a jakými slovy. Přitom právě otevřená komunikace je nejsilnější prevence: dítě, které umí pojmenovat své tělo a ví, že může říct ne, je pro pachatele mnohem hůře dosažitelné.

1. Začněte brzy a přirozeně

Není potřeba žádná „velká přednáška“. Mluvte průběžně – u koupání, oblékání, při čtení knížky. Krátce, věcně, bez dramatu. Čím dřív je téma normální, tím snáz se dítě ozve, když se něco stane.

2. Používejte správná jména částí těla

Děti, které znají správné názvy, dokáží přesně popsat, co se stalo – a dospělí jim dřív uvěří. Eufemismy naopak vytvářejí dojem, že jde o něco tajného, o čem se nemluví.

3. Naučte dítě pravidlo těla

„Tvoje tělo patří tobě. Nikdo se tě nesmí dotýkat tak, jak nechceš – ani příbuzný, ani kamarád, ani dospělý, kterého máš rád.“ A platí to i naopak: dítě nesmí být nuceno nikoho objímat nebo líbat, když nechce. Ani babičku.

4. Rozlišujte dobrá a špatná tajemství

Dobré tajemství dělá radost a jednou se prozradí (dárek k narozeninám). Špatné tajemství tíží, bojí se ho říct a dospělý na něm trvá. Naučte dítě: „Špatná tajemství doma vždycky říkáme.“

5. Postavte síť bezpečných dospělých

Pomozte dítěti vybrat 3–5 dospělých, kterým může říct cokoliv. A slibte mu: „Když mi řekneš něco těžkého, nebudu se zlobit.“ Pak to dodržte.

A když se dítě svěří?

Zůstaňte klidní, poděkujte mu za důvěru, věřte mu a vyhledejte odbornou pomoc (Linka bezpečí 116 111, zdarma a nonstop). Nikdy neslibujte, že to nikomu neřeknete.

Rozhovor s mladšími dětmi krásně otevřou povzbuzující karty Nadějky – pomáhají pojmenovat i to, na co slova hledají těžko.

Za projektem stojí Tomáš Paprštein – autor knihy Klubovna Naděje, zakladatel spolku Skutečný kamarád z.s. a tvůrce pořadu #odvážný. O prevenci mluví na školách i v médiích.